Břevnovské míle na bruslích

Odcházím z registračního místa, kterým je dobře ukrytý stadion FC Dragoun. Ve vstupních vratech potkávám vrávorajícího bruslaře, který nakonec úspěšně zdolává nerovnosti u vstupu a jede se registrovat na závod inline bruslařů. Cesta k registraci by se tak mohla nazvat vstupním testem. „Zjisti, kde je FC Dragoun, překonej pár asfaltových výmolů a jsi náš!“

Je sobota, kolem 11. hodiny, slunce svítí, teplota roste, Ladronka se zaplňuje návštěvníky. Je krásný záříjový den. Na okruhu u televizní věže se pod startovním transparentem blýskají elastické dresy závodníků se speed bruslemi. Pár lidí s osmi kolečky na nohou a bavlněnými triky na těle statečně přešlapuje za nimi. Je odstartováno. Třetí ročník inline závodu Břevnovských 10 mil se právě rozjel. Tradiční běžecký závod se běží až před polednem.
Nejrychlejší bruslaři již objeli malé kolečko u televizní věže a sjíždí na rovinku vedoucí k Ladronce. Na plný plyn pojedou všichni celkem tři kola, každé měřící 3,4 km. Na dráze se volně pohybují děti na kolech, bruslaři začínající i pokročilí, na trávě pobíhá pes bez vodítka. Pořadatelé v reflexních vestách sedí na lavičkách. „Běžte si kdyžtak ke kraji, už jedou,“ upozorňují mladou maminku s tříletým chlapečkem na kole na projíždějící skupinu závodníků.
Běžím s foÂťákem u pasu k Ladronce, abych tu ukořistila ty nejlepší snímky. Startovní pole se rozdělilo na několik skupin. Nejlepší bruslaři, nejlepší bruslařky a za nimi zbytek, který se nedokázal udržet pohromadě. Závodníky v dresech pozná každý snadno, ale ostatní? Úplně zapadli mezi ostatní návštěvníky. Těm se někdo asi jen tak nevyhne. Ale to neznamená, že jedou pomalu!
„A jak dlouho to ještě pojedou?“, ptá se maminka na kole šlapajícího chlapečka, kterého přidržuje za kšandy u kalhot. „Už jedou poslední kolečko“, uklidňuji ji. Tak tahle paní rozhodně závodníkům fandit nepřišla. Není divu. „Asi se někomu zase zaběhl pes“, napadlo mě při pohledu na černobílé propozice závodu vylepené na sloupech.
Jízda to byla rychlá. Bylo se na co koukat. Ale bylo se taky čeho bát. Návštěvníci Ladronky o závodu nic nevěděli a pobíhající pořadatelé zase tak rychlí nebyli, aby zabránili případnému karambolu. Nebyli ani tak rychlí, aby stihli zaznamenat pořadí prvních závodníků... Ano, jelo se rychle. Pekelně rychle. Tak rychle, že si ve finiši ani ti nejrychlejší netroufli předjíždět. Na úzké dráze jeli po cílové rovince proti nim téměř o kolečko pomalejší závodníci na osmi kolečkách.
Vítěz dojel, je po závodu. Poslední závodnice projíždí cílovou páskou zcela bez povšimnutí. Taková ostuda! Ostuda pro všechny, kteří u cíle jen postávali a ani netleskli.
Škoda, takový fajn závod by to mohl být. Kdyby se rozdělil na závod pro „profíky“ a amatéry. Kdyby startoval již v brzkých ranních hodinách, aby nikomu nepřekážel. Kdyby byla registrace přímo na startu. Kdyby pořadatelům záleželo na tom, kolik se přihlásí obyčejných bruslařů. A kdyby vyhlašování probíhalo před zraky veřejnosti a ne v tajnosti na FC Dragoun. Tenhle závod asi moc lidí nepotěšil. Co vy na to, organizátoři?

Přečteno 3921x

Komentáře

dekujeme za upozorneni redakce, Reagovat obrazky Ice, Reagovat vysledkova listina redakce, Reagovat výsledky toník, Reagovat

Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky

Napsat autorovi
Poslat odkaz
Tisk
Zpět

    vyměňme si ikonky: